VZTEK A JEHO ZVLÁDÁNÍ U DĚTÍ I NÁS SAMÝCH

JAK NA VZTEK DÍTĚTE A VYMEZENÍ JASNÝCH HRANIC V RESPEKTUJÍCÍ VÝCHOVĚ

Tento článek vznikl částečně na základě reakcí některých lidí i z odborných kruhů, kteří se domnívají, že respektující výchova dětem neurčuje dostatečné hranice. Možná, že je někdy těžké určit a hlavně držet limity a hledat rovnováhu. Možná se jako nová generace, vychovávající ,, jinak“ než bylo v předešlých generacích zvykem, v tom trochu hledáme.

Hrozí, že děti budou „rozmazlené“, agresivní? Možná, ale jde tu o hranice. Hledat rovnováhu a nastavovat pevné hranice je někdy záludné. To je důležité, ale myslím, že nejdůležitější je děti učit vnímání a zvládání emocí a být s nimi v opravdovém spojení.

Z praxe i s dospělými totiž vnímám, jak důležitou roli hraje kontakt, prvotní napojení na vztahovou osobu. Pokud se vytvoří silné pouto mezi rodičem a dítětem a nastaví se empatické hranice, je mezi dětmi s touto výchovou velký rozdíl od dětí, které byly vychovávané více autoritativně pomocí odměn a trestů.

Děti hluboce napojené na rodiče nemají tendence být agresivní a vykazovat vlastní sílu.

V respektujícím rodičovství nejde o přílišnou liberálnost, volnost a neohraničenost. Naopak. Už u batolat je potřeba nastavit jasné, ale láskyplné hranice. Hranice, které respektují potřeby jak dospělého, tak dítěte.

Pojďme si ukázat na příkladech, jak s dítkem například v agresi nebo ve vzteku ideálně zacházet.

BÝT KOUČEM NE MENTOREM

Základem je být dítěti dobrým průvodcem, s vlastními dobře stanovenými hranicemi a nestavět se do autoritářské role. Je důležité být dítěti k dispozici k přijetí a pochopení emocí, které ještě samo nemůže zpracovat (nemá ještě dovyvinutou přední mozkovou kůru, která nám pomáhá usměrnit emoce).

Je také dobré se snažit neoznačovat chování dítěte nálepkami- např. dobré/špatné a od toho odvíjet svoji lásku- přízeň k němu (tak to může dítě vnímat).

Například- když dítě plácne pejska, můžeme si dát pozor na výroky typu: ,,Ty jsi teda zlý”, ,,No takhle tě teda maminka nemá ráda” apod.

Lepší je zkusit popsat pocity dítěte, které za tím plácnutím mohly být a toho, na koho dítě agresi směřuje. Třeba něco ve smyslu: ,,Hm, možná máš trochu vztek něco tě vnitřně zlobí, ale jak se asi cítí ten pejsek teď? Co myslíš?”

I když dítě ještě nemluví, dokáže pochopit tyto základní věci. Vy ho jen učíte nahlížet emoce a pocity. Když začne nahlížet své, bude potom i více chápat emoce druhých.

LÁSKYPLNÉ HRANICE VERSUS NAŠE VLASTNÍ POTŘEBY

Je fajn dítěti dát jasný limit a pochopení. Takže pokud má například tendenci někoho ,,zlobit”, ,,otravovat”, bouchat jiné děti apod. , můžete ho vzít stranou a popsat jeho možné pocity.

Pokud se vzteká, nechte jej vyvztekat a počkat až vztek přejde do pláče. Protože právě pláč může pomoct uvolnit jeho emoční problém, který mohl vzniknout někde, kde ani netušíme.

BUĎTE DÍTĚTI NA BLÍZKU

Jde o to být tam s ním nebo aspoň poblíž, ustát emoce dítěte a poté být schopen či schopná nabídnout svoji náruč k vyplakání. Až poté si situaci začít více popisovat a nastavit pravidla na další jednání (aby se například dítě mohlo vrátit zpět k těm dětem, které nějak zlobilo).

Je těžké zůstat s emocemi vzteku s dítětem, zvlášť když se agrese obrací vůči vám. Ale právě v těchto krizových momentech je to první spojení se s jeho emocí důležité. Umět ji popsat a zůstat klidným přístavem.

UVĚDOMTE SI SVOJE POTŘEBY

V ten moment je důležité si uvědomit i svoje vlastní potřeby a hranice a nedořešená témata svého vlastního vnitřního dítěte.

Uvědomit si, jestli vy sami jste měli šanci se v dětství vztekat, plakat. Byli vaši rodiče schopni to ustát bez ,,nálepkování” a podmiňování? Pokud tomu tak nebylo, může to být jedno z citlivých míst pro vás a je pak těžší tyto negativní emoce ustát u vlastního dítka.

JAK ZVLÁDAT SILNÉ EMOCE?

Ustát a akceptovat. Proto v takové chvíli je důležité pracovat i sami se sebou.

Například se můžete z hluboka nadechnout a napočítat do 20, malinko se vzdálit od dítěte. Nebo praktikovat každý den pár zastavení se sebou, kdy si jen uvědomíte pocity v těle, svoje myšlenky a dvě minutky budete plně dýchat.

Tím, že si budete dělat taková malá zastavení přes den běžně, naučíte se v rychlosti si uvědomit svoje pocity a prodýchat je.

JAK TO MOHU JÁ JAKO RODIČ ZVLÁDAT?

Může vám i pomoct uzemňování. Můžete si uvědomit, jak vnímáte zem pod sebou, jak se jí vaše chodidla dotýkají. Můžete si sebe např. představit i jako strom a zakořeňujete, cítíte pevnost a klid.

Ale pomocí může být i to zmíněné počítání a hluboký dech s delším výdechem. Delší výdech pomáhá nastartovat uvolnění. A v klidovém rozpoložení zvládnete situaci líp a nevylijete si na dítě svůj vztek a nezvládnuté emoce (kdybyste k tomu měli tendenci, ať jiný dospělý převezme blízkost u dítěte).

Další pomůckou v takové situaci je si zkusit sebe představit stejně tak malé, jako je vaše dítě nyní.

Představte si, že máte v sobě přepjetí, něco například hrozně moc chcete a rodiče či okolnosti vám to neumožňují. Ještě ze svého života nemáte zkušenosti, že se na věci musí čekat a třeba i přijdou, jen ten silný urputný pocit chtění.

Váš mozek ještě není vyvinutý tak, aby chtění a momentální emoce uměl ubrzdit, zracionalizovat, dát do kontextu. Jste ovlivněni touto silnou vlnou a naplno vnímáte své rozhořčení v celém těle. Nejde to nijak zklidnit.

Slova nepomáhají. Dospělý, který je poblíž je sice vaše záchrana, ale zároven i s ním si spojujete ten velký vztek. Teď k němu nejde přijít.

SNIŽTE SE NA ÚROVEŇ DÍTĚTE

Také se zkuste snížit i fyzicky na úroveň vašeho dítěte. Stát se ,,parťáky” ve smyslu, že vy nebudete na něj mluvit z výšky, ani fyzicky ani významově.

Jde o to mu být blízko opravdově, takže i výrazem v obličeji, všemi neverbálními signály. Aby to pochopení, co říkáte, z vás šlo i tělem a výrazem.

Zkuste jen v klidu popisovat, co si myslíte, že může dítě cítit. Jeho zklamání, jeho pocit zrady, jeho pocit vzteku, že nemůže, a tak moc by chtěl/a. Je dost možné, že se rozpláče ještě víc, ale o to jde.

Jde o to emoci prožít, aby mohla odejít a ne se někde v těle ,,střádat”, aby se později ,,ukázala” úplně v jiném kontextu (dítě pak jindy ,,zlobí” a vy nechápete proč) nebo se projevila nějakým symptomem těla.

Jde o to provést takovéto emoční ,,čištění” a počkat až vztek přejde v pláč a dítě samo uvítá vaši náruč.

Rodič by měl být pro dítě koučem, né mentorem.

Např. známý psycholog Thomas Gordon,  který se věnoval efektivní výchově a komunikaci, ve svém modelu s dětmi zmiňuje tato pravidla:

1. Buďte pevní, ale féroví.
2. Trvejte na vymezených hranicích.
3. Jsou oblasti, kde prostě musíte říct jednoznačné ne.
4. Hlídejte disciplínu s láskou.

Je užitečné se dívat ,,za” vztek dítěte nebo jeho neakceptovatelné chování. Často jsou totiž důvodem nějaké obavy dítka nebo potřebuje navázat pevnější spojení s vámi a cítit větší jistotu.

Výborným cvičením na ventilování různých strachů a napětí v těle je hra, u které se dítě může pořádně smát, vyřádit.

Například polštářová válka, skákání na vymezeném prostoru, kde nehrozí zranění, házení měkkých předmětů nebo vzájemné lechtání a hraní na honěnou. Všechno, kde cítíte, že se dítě může plně uvolnit.

UŽ MALÉ DÍTĚ MÁ EMOČNÍ ZÁTĚŽ?

Každý z nás má svůj ,,emoční balík”, který si životem nese, a už malé děti jej mají (z prenatálního období, z porodu atd). Jde o to, abychom jim pomohli s emocemi zacházet a odžívat je. Né je ještě hlouběji potlačovat.

Proto je dobré, když necháte u sebe v náručí dítě vyplakat.

Pláč léčí, vyplavuje emoce a ulehčuje tomuto ,,emočnímu balíku”.


Nastavte jasné hranice, trvejte na nich, ale buďte také ochotní je i společně s dětmi tvořit. Tak, aby respektovaly i jejich potřeby. Ale jakmile jsou jednou vymezené, musí dítko vědět, že na nich budete trvat.

A když je překročí, buďte v té situaci pro něj, netrestejte jej, ale ,,vytáhněte ho” z dané situace a ujasněte si znovu proč.

V čem se to dotýká vás nebo ostatních lidí? Mluvte o pocitech svých nebo těch, kterých se to dotklo. Ale zároveň zkuste empaticky naslouchat a pochopit i motivy vašeho dítěte.

Ať si může samo uvědomit, že třeba za překročením těchto hranic byl jeho vlastní strach, naštvání, smutek, nějaká nenaplněná potřeba nebo jen touha po větší blízkosti a utužení vztahu s vámi.

VZTEK JE OBRANA PROTI JINÝM POCITŮM

Protože právě s vámi se dítě cítí v bezpečí, mohou být jeho reakce intenzivnější!

Neodcházejte, protože ač se dítě může po odchodu uklidnit, zatlačí tak jen svoje pocity hlouběji. Zůstaňte mu na blízku a řekněte mu, že ho nenecháte samotného s těmi nepříjemnými pocity.

Buďte jen nedaleko, ať se může přijít poté vyplakat, až bude chtít obejmout. Můžete potom událost převyprávět. Jak to bylo. Například: ,,Přišly silné pocity a ty jsi nevěděl/a co s nimi, chtěl/a jsi mne uhodit a křičel/a jsi na mne. Ale já ti řekla, že se lidi, zvířátka, ani nic jiného bít nesmí, že to bolí a držela jsem tě, abys mne nemohl/a bít.

Vždycky se snažím pomoct, abychom byli všichni v bezpečí. Měl/a jsi vztek a pak hodně plakal/a. Každý se potřebujeme někdy vyplakat.  Držela jsem tě v náručí. A teď už je nám všem líp, lehčeji.“

Dítě z těchto situací může pochopit, že jsou jeho nekontrolovatelné pocity přijatelné a že je jde ovládat.

Je to mnohem lepší než dítěti dát najevo, že je má uschovat někam hluboko do sebe. Postupně se díky tomuto procesu učí svoje emoce ovládat.

V respektující, kontaktní výchově jsou hranice důležité, ale zároveň je musíme mít my dospělí v sobě také ujasněné a vlastní emoce zvládnuté. Tak, abychom mohli dětem pomáhat vypořádávat se s těmi jejich a učit je, že emoce k životu patří, a že je dobré je prožít.

Proto, aby mohly projít a nezanechávaly za sebou ,,paseku” v podobě potlačování a projevování se v jiných nečekaných situacích nějakým problematickým chováním nebo dokonce nemocí a fyzickými symptomy v průběhu dalšího života.

BUĎMĚ DĚTEM FÉROVÝMI PARTNERY A KOUČI.

A v jakých situacích jsou pro vás emoce nejtíž zvládnutelné? Kdy je pro vás těžké zůstat ,,v klidu”? Jak se vám daří vymezovat a držet nastavené hranice?

A zvládat emoce se můžete učit nejlépe spolu s dítkem. Zklidnění dechem, při józe, v tvořivém propojení. A samozřejmě v meditacích. Takovou ochutnávku od zmíněného najdete v programu SPOLU NÁS BAVÍ SVĚT.

Pěkné dny. Monika

Monika Guillemin Weiglová
Jako psychoterapeutka a máma podporuji rodiče v respektující a kontaktní výchově. U dětí pomáhám rozvíjet emoční inteligenci, sebevědomí a tvořivost.  Pomocí imaginací a meditací vám ukážu cestu k vaší podstatě a opravdovosti. Klíčem ke štěstí a zdravým vztahům je právě kontakt sama se sebou a vědomí vlastní hodnoty jak u vás rodičů, tak u vašich dětí. Jsem autorkou ilustrované knihy dětských imaginací Má kouzelná zahrada a knihy Odemkni své nové Já.

Více o mně se dočtete tady

Komentáře
  1. Maruska napsal:

    Dobry den, zajimalo by mne, co se stane, pokud rodic v dane situaci sam hranici nema a emoci si odzije spolu s ditetem – tedy vybouchnou oba. Oba si situaci proziji a uci se z ni. Ale jaky to ma treba vliv na dite? Ja treba kdyz se zacne vztekat nekdo, kdyz to necekam, tak zustanu zirat a mam v sobe desny pocit strachu. A myslim si, ze to dite v tu chvili zaziva to same – zacne vic brecet, protoze zapomene na svoji puvodni emoci, ted se boji toho, ze vedle nej proziva emoce nekdo jiny. Ale pokud si budeme hrat na ty dokonale, nebude to nakonec vlastne chyba? Neukazovat slabost, jen proto, ze jsme rodice a meli bychom byt „ti lepsi“?

    • Monika Weiglová napsal:

      Hezký den Maruško.
      Díky za Vaši otázku. Nemyslím si, že je nutné a dokonce dobré si hrát na dokonalé. Ale v rámci zachování pocitu bezpečí je důležité udržet si hranice. Což někdy s tak silnou emocí jako je vztek je těžké, vím. Ale v tom případě je dobré pracovat sama se sebou, uvědomit si, co se děje se mnou samotnou, kde v těle vztek cítím a jaké programy ve mně spouští a zastavit se. V nějaké příští podobné situaci zkusit jednat jinak. Můžete například využít vizualizací a imaginací, jak ideálně chcete tyto situace zvládat. Je důležité sdílet své pocity a emoce s dětmi, ale dodržet u toho hranice, tak, aby nebyly zahlcené našimi problémy a potlačenými emocemi.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • IMAGINACE ZDARMA

    Chcete:

    umět naslouchat vnitřnímu hlasu?

    ovlivňovat myslí své zdraví?

    Chcete vědět o knize víc? Stáhněte si ukázku s Mp3 a získáte i občasnou dávku inspirace od Moniky:

  • Rubriky
  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky
  • Imaginace pro děti zdarma

    Chcete své dítě podpořit ve zklidnění, rozvoji fantazie a naučit jej hravou formou relaxovat? Chcete vyzkoušet jednu ze souboru mých dětských imaginací? Stáhněte si dětskou imaginaci zdarma