„Hele, tati, klid, jen zhluboka dýchej do bříška. Takto: Aaaaa (nádech). A vyfoukni: Fuuuuuuu. Jako kdybys sfukoval svíčku. Ještě jednou. Zhluboka nadechni do bříška… Tati, dýchej, dýchej se mnou…“ (na chvíli opravdu i dýchat přestal:))
No tak takto instruovala naše tříletá dcera svého tatínka, když s ročním bratrem ztropili trošku katastrofu, zatímco já si v klidu cvičila jógu mimo domov.
Muž mi to vykládal už s úsměvem, ale v tu chvíli asi rozdýchával nejen vztek a naštvání na to, co se našim dětem povedlo. Myslím, že nás oba překvapilo, že naše dítě použije tato slova (a akci :)) k uklidnění druhých.
Emoce. To je jedno velké téma pro nás všechny. Jsou to tak úžasní učitelé, když víme, jak jim naslouchat, a dokážeme s nimi pracovat, a naopak trošku trýznitelé, když se těmi nepříjemnějšími emocemi necháme pohltit a ovládat.
Je potřeba se s nimi učit nějak zacházet? Je potřeba se jimi vůbec zabývat? Měli bychom v rodičovství pracovat s emocemi? Opravdu to dovede naše děti ke šťastnějšímu životu, jak se říká?
Já říkám ano, ano, ano. Čtěte dál, v čem všem může náš rodičovský styl a přístup k dětem ovlivnit rozvoj emoční inteligence a pocit štěstí v následném životě našich dětí.
Emoční inteligence je schopnost rozpoznat emoce v sobě i u druhých. Ale nejen to, je to také umění jim porozumět, přijmout je, umění se vcítit.
Je to schopnost ovládnout emoce tak, aby nám frustrace a náročné situace v životě přišly víc jako výzvy, než aby nás dostaly do pozice obětí.
Je spousta teorií, ale velmi souzním s popisem emoční inteligence podle Daniela Golemana. Ten ji popisuje jako celkem široký soubor dovedností, který je složen z následujících pěti hlavních oblastí:
Goleman věří, že se děti rodí s obecnou emoční inteligencí, která jim umožňuje učit se emočním schopnostem.
Jedním z nejdůležitějších bodů k rozvoji emoční inteligenci u našich dětí je ochota nás samých na sobě emočně pracovat. Protože nemůžeme dítě a jeho emoce přijmout, dokud jsme nepřijali ty své a sebe samé.
Hned vám to prozradím, jen se pojďme podívat na základní rodičovské styly ve vztahu k emočnímu rozvoji dětí.
Tak který z těchto stylů vede k úspěchu a pocitu štěstí v životech dětí, je asi jasné. Chcete být koučem, podpořit dítě, dát mu to nejlepší do života. Když to čtete, je to snadné, ale jak to zvládnout v realitě? No tak třeba takhle:
Podpora vyjádření emocí a obecně povídání si o emočních událostech jsou skvělé příležitosti pro dítě, jak se učit s emocemi nakládat, chápat je a využívat jich k vlastnímu růstu, ale i k hlubšímu pochopení druhých.
Jasně, tak teoreticky je nám jasné, že bez přijetí a podpory vyjadřování a pojmenovávání emocí našich dětí to jejich emoční cítění moc nerozvineme, ale prakticky to bývá ještě někdy oříšek, že?
Jestli si chcete praktický postup v krizové emoční situaci společně se mnou zopakovat, sepsala jsem body do samostatného článku JAK DĚTI PROVÁZET EMOCEMI.
Řekli jsme si něco víc o tom, jak dítě podporovat v navyšování emoční inteligence, nezdá se to tak úplně snadné. Tak sem s argumenty v čem jim to tak pomůže, co vy na to?
Děti, které se naučí už v raném dětství vnitřně zklidnit, vykazují vyšší emoční inteligenci. A to se projevuje například následovně:
Všichni chceme, aby naše děti byly šťastné. A co je štěstí?
A jsme zpět u emocí. 🙂
Emoce jsou jako nitky, které se nám vinou životem někdy nenápadně, někdy až nudně šedivě a někdy na sebe naopak svojí křiklavostí příliš upozorní.
Ale je na nás, jestli se rozhodneme jejich barvy jen pozorovat, nebo se jimi necháme strhnout.
Nelehké a frustrující situace budou nás i naše děti potkávat stále, ale můžeme si vybrat, jak na ně budeme reagovat. Naladit se na klid a vlastní střed, uvolnit se a dýchat,nebo reagovat obranou/útokem.
Je to na nás. Ale pokud chceme pro děti to nejlepší, vybavme je nástroji. Ony samy si pak zvolí, jestli je chtějí využívat.
Tak fajn, je to asi dobrá věc podpořit děti v rozvoji emoční inteligence, co tedy můžu začít dělat hned?
Pojďme si shrnout základní body:
Zopakujme si v bodech, jak můžeme jednotlivé oblasti emoční inteligence u dítěte rozvíjet (rozepsané je najdete v článku o praktickém provázení dítěte emocemi):
Tak to není zas tak těžké, ne? Jde vlastně o to zastavení, uvědomění si a pojmenování. Případné přeladění na pozitivnější naladění a uvědomění si svých silných stránek.
Pokud chcete v dítěti rozvinout větší soustředění, emoční inteligenci a sebeuvědomění, zkuste začít s cviky na zklidnění, ale i s prací s dechem a relaxacemi. Nabízím imaginační příběhy pro děti, které jsou právě na rozvoj těchto stránek u dětí zaměřené.
A nezapomeňte, váš společný čas a láska, bezpečí a opravdovost, které dítěti věnujete, jsou tím nejdůležitějším darem.
Pokud máte ještě malé děti a chcete je rozvíjet ve všímavých aktivitách a zavést si spolu hravé rituály spojené s dechem, protažením a krátkým zklidňujícím rituálem,mám pro vás týden hravých všímavých aktivit.