JAK VOLNÁ HRA A TVORBA POMÁHÁ S EMOCEMI NEJEN U DĚTÍ

„Mami, už jsi dopracovala? A kdy už dopracuješ?“ 

„A proč, Ady? Nudíš se?“ 

„No tak asi jo, no. Chtěla bych zas dělat ty motýlky.“ 

„Aha. No popravdě, moc se mi nechce, víš, jak zas Leo bude od hlavy k patě upatlanej, a chtěla jsem dodělat tuto práci.“ (Sedím u přípravy na konzultaci s klientem s knihami a počítačem.)

,,Ady, je ti trochu dlouhá chvíle a hodně bys chtěla dělat něco společně, viď?“ Snažím se situaci neřešit, nebo lépe řečeno nespěchat hned s nabídkou řešení a jen jinými slovy pojmenovat, co se asi s naší čtyřletou vílou děje.

,,Jo, mami. Tak pojď, prosím.“

,,Tak víš co, já tady ještě něco dopíšu a pak zas nachystám ty barvy a papíry na motýlky, ju? Támhle máš ten sníh (v dřevěné bedýnce i skleněné nádobě mají děti připravené „sněhy“ z mouky a jedlé sody a podobných ingrediencí) nebo modelínu a klacíky i šišky, tak můžeš něco vyrobit z toho, co myslíš?“

Protože byla Adélka trochu marod, připravovala jsem hodně aktivit doma. Takže jsem vyrobila na požádání hodně druhů sněhu a modelíny, nebo si děti jen tak čistily zvířátka od mouky a koupaly je. Ale znáte to, když už to je druhý nebo třetí den…

Jakmile se ale začala Adele nudit, vnitřně jsem zajásala. No uznávám, mít matku psycholožku někdy není jednoduchý.

Ale ono se prostě každé dítě potřebuje nudit, aby vklouzlo do svého fantazijního světa.

Pak se prázdný pokoj může proměnit v kouzelnou planetu, polštáře z gauče poslouží k výstavbě rakety a krabice se rázem stává skafandrem.

No a já se pohroužím zpět do práce a za chvíli slyším, jak holčička spadla a bolí ji koleno, a tak k ní přichází nějaká paní nebo snad jiná holka a uklidňuje ji.

Potutelně se usmívám nad tím, jak se obyčejné párátko stalo holčičkou a tu paní Adélka hraje malinkou dřevěnou ozdobičkou andílka. Jen tyto dvě drobnosti v tom zmíněném sněhu.

A dramata všedních dní se odehrávají a já si říkám, kam na to chodí. Povídá, domlouvá, křičí, pláče, přehrává různé situace.

Zkrátka slyším, že se tam odehrávají i celkem konfliktní scénky a uvědomuju si, jak je důležité, že ve hře má Adélka nad vším moc. Ona vše řídí a to je pro dítě skvělou kompenzací. Imaginární postavičky vedou dialogy, hrají si i se jasně vymezují.

Volná hra a na proces zaměřená tvorba

To byl takový krásný příklad volné hry. Spočívá vlastně ve zjednodušení prostoru a života. Vnášet co nejméně věcí a hraček, aby si dítě mohlo hrát třeba jen se lžičkou a zapojit naplno svoji fantazii.

V dnešním světě jsme přesycení informacemi, strukturou, utíkáním z jednoho kroužku na druhý a programem na rozvoj dětí. Chceme pro ně to nejlepší. Ale ono je to paradoxně zatěžuje a nerozvíjí se jejich přirozené bytí.

Děti minimálně do šesti let potřebují hlavně co nejvíce volné hry a relaxace. Pro ně je pokladem, když je rodiče nemanipulují do činností, do struktury, ale naopak je nechávají objevovat svět a jejich pocity v přítomnosti.

Pomáhejme dětem probouzet jejich úplnost, ze které potom budou celoživotně čerpat. A vyživujme každý den jejich duši.

hraní si s tím, co dům dal

Vnější měřítka a srovnávání nikam nevede, jen živí naše ego a v dětech vyživuje to samé. Vnější úspěchy jsou jen střípky celého širšího obrazu bytí a štěstí.

Když naučíme děti spojit se samy se sebou a s přítomným okamžikem, dáváme jim podle mne nejdůležitější dar.

My jsme generace, která byla vychovávaná ještě hodně se zaměřením na výkon. Naše hodnota a sebehodnota se často odvozuje od toho, kolik toho zvládneme. A tak žijeme neustálými činnostmi, posuzováním, škatulkováním a teoretizováním.

Ale. Popravdě. Kde je vaše hodnota, kdo jste doopravdy? Je pro vás snadné zastavit se a vnímat pocity a svoje tělo? V klidu si jen všímat toho, co je?

Jak tvorbou rozvíjet ovládání emocí

Při ladění se na pocity a na tělesné vnímání a při zpracování denních zážitků dětem nádherně pomáhá i tvorba. Tvorba, která není zaměřená na výrobek, ale na samotný proces tvoření.

Pro sociální a emoční rozvoj je už v raném dětství důležitá tvorba.

V procesu tvorby si děti nejen odžívají nezpracované nebo nelehké emoce, ale učí se i hledat řešení problémů. Při malování, modelování nebo jakékoliv jiné tvorbě (pokud není zaměřená na výsledek) si zpracovávají své zážitky a rozvíjí emoční inteligenci.

A co je na proces zaměřená tvorba?

Je to tvoření, kde dáte dětem (nebo i sobě) k dispozici různé materiály a nemáte přesný návod ani instrukce, co dělat krok za krokem. V podstatě nepotřebujete žádný návod a neexistuje tam rozdělení na dobře a špatně. Jde spíš o prozkoumávání, hraní si.

Každý výrobek z takového procesového tvoření je proto jedinečný a originální.

Proces tvoření má zklidňující účinek, je to skvělá relaxační technika. Zároveň u ní má dítě tento projekt plně v rukou, ono je „odborníkem“ a vše si volí samo, jak ono chce a v tu chvíli potřebuje.

S každým takovým tvořením děti cítí úspěch, protože tam neexistuje hodnocení dobře a špatně.

Procesové tvoření nádherně podporuje sebevyjádření a to nám všem pomáhá při řešení jakýchkoliv problémů.

Děti jsou tak více koncentrované a uvolněné.

A jak na to?

Různorodost materiálů

Vždy nabídněte více materiálů, ať si dítko může samo vybírat. Děti můžou používat i nezvyklá a netradiční náčiní. Třeba větvičky na malování nebo si pomáhat přitisknout papír válečkem z kuchyně nebo si vzít cokoliv, co je napadne a vám nevadí. Vy se jen ptejte, co chtějí využít.

Dostatek času

Druhou podstatnou podmínkou je nechat jim dost času, netlačit je do dokončení a neomezovat je vlastně časovým horizontem. Nechte jim svobodu i v tomto.

Podpořte je

Říkejte co nejvíce ano. Zkuste je podporovat v nápadech, ať třeba využijí kytičky ze zahrady nebo cokoliv, co si přinesly z procházky.

Nabízejte neznámé

Nabízejte jim nové a zajímavé materiály. Cokoliv, co už doma nepotřebujete, můžete nechávat v jedné krabici a pak společně v tvorbě využít. Nebo lépe řečeno nabídnout. Já třeba v létě nabízím lístky, provázky a kytičky, teď zase klacíky a větvičky. Těmi třeba malují, otiskují je nebo si s nimi jinak společně s barvami hrají.

Výrobky vystavte

A nakonec také dětské výrobky vystavujte. My tuto fázi ještě po přestěhování nemáme nejlépe vyřešenou, takže díla našich dětí jsou tak různě všude. Ale koupili jsme rybářskou síť, na kterou jdou minimálně výkresy a menší dílka pomocí kolíků snadno přichytit.

Důležité je vystavit výtvory a být na ně hrdí. Potkávat se s vlastními obrazy je nejen milé, ale pro děti i povzbuzující.

Konkrétní tipy, co s dětmi tvořit

Na závěr mám pro vás dva tipy na aktivity, kde spojíte zmiňovaný proces a krásný výsledek. Jeden je jednoduchý, zimní a druhý je plný rozkvětu a barev.

Ale jde krásně udělat tak, že děti celý proces baví.

Zimní zvířátka

Potřebujete: velký pauzovací papír, bílé a modré tempery, nůžky, čtvrtky, umyvadlo s vodou.

Děti si vyberou zimní, ideálně bílé, zvířátko (ale záleží, jakou barvu má pauzovací papír, který použijete). U nás to vyhrál lední medvěd.

Zvířátko namalujete na velký papír a vystřihnete víc vrstev (my jsme měli 5) a pak si děti zvířátko pár minut okoupou.

Mokré zvířátko přiložíte na velký papír, na kterém díky vodě krásně drží, a může začít „barvové šílenství“ (bílé a modré tempery) a klepání, plácání.

Pak přijde na řadu mytí umyvadla a dětí, měli byste to stihnout za několik minut, to je tak akorát čas na to, abyste sundali zvíře z papíru (nesmí vám tam zaschnout, tak snad nestrávíte v koupelně hodinu:)).

Motýlci

Druhým tipem jsou Adélkou zmiňovaní motýlci (nebojte, snad se brzy dostanu k souhrnu všech takových aktivit, které s vámi často sdílím na soc. sítích, ale tenhle článek už by byl delší než dlouhý).

Ti se u nás doslova rozletěli. Protože děti strašně baví a chtějí je tvořit znovu, i společně s kamarády.

Je to snadné, přeložíte čtvrtku papíru (nebo přestřihnete a pak přeložíte na půl, tak jsme to dělali my) a nakreslíte na tu půlku pravé křídlo motýla. Takto přeložené vystřihnete (tento proces zopakujete nekonečněkrát, protože děti budou chtít další a další).

Pak nachystáte prstové nebo temperové barvy. Pokud jsou děti menší, doporučuji doma uvařené prstové.

No a pak jen dohlížíte, jak „ťapkají“ nebo štětcem nanáší barvu na jednu polovinu motýlka, na jedno křidýlko. Je fajn tam mít buď silnou vrstvu, nebo hodně barvy promíchané s vodou.

Když je celá plocha barevná, přeloží se motýl barvami dovnitř a děti si otisknou jedno křidýlko na druhé. To je u nás taky populární akce. Rádi na to jdou silou a klepají dýl, než si myslím, že je potřeba. Ale proč ne. ☺ Taky si zkoušely sypat tam sůl s vodovkami, což je super, ale výraznější jsou větší vrstvy barvy.

Naše děti moc baví i po zaschnutí motýlky zdobit kytičkami nebo drobnostmi, co dům dal (provázky, malinké třpytky, ozdobičky atd.)

A pak si je lepí na špachtličky a poletují s nimi po celém bytě. Zkoušeli jsme i udělat divadýlko z papírového talířku: pomalovali jsme ho kytičkami a udělali příčný zářez, kterým ty špachtličky zezadu projdou. Ale to naše děti moc nebaví, u vás to třeba úspěch mít bude.

Další nádherná na proces zaměřená aktivita je práce s hlínou. Tvořit cokoliv z hlíny je tak léčivé. Dotek a vnímání všemi smysly i hraní si jen tak je hlavně pro rozvoj předškolních dětí nesmírně důležité.

Tak se nebojme procesu a dopřávejme jej dětem co nejčastěji.

Samozřejmě neříkám, že tvoření zaměřené na výsledek je špatné. Ne, má také spoustu výhod. Děti si u něj třeba trénují jemnou motoriku (např. stříhání).

Jen je fajn vědět, že procesová tvorba má opravdu skvělý dopad na rozvoj emoční a sociální inteligence, a tak je dobré ji také zařazovat a nepodceňovat.

Mám v oblibě arteterapii, a tak s radostí využíváme tvorbu zaměřenou na prožitek i v terapiích s dospělými. A víte, co mě vždycky na začátku takové práce zarazí? Klasická věta: „Jé, to já ale neumím malovat/kreslit/modelovat. To po mně nechtějte.“

No a to je to, co bych moc ráda postupně měnila, neušlapujme děti, ať už doma, nebo ve školách, hodnocením, co jak má být, co je hezké, co ne, co jak má vypadat. Všichni jsme jedineční a všichni tvoříme nějak, pokud si to dovolíme a nebudeme se svazovat hodnocením. To v nás systémy ušlapaly.

Ale je čas si uvědomit bloky, které nám vznikly a blokují naši otevřenost životu. Třeba to nemusí být jen ve spojitosti s tvořením, ale i jakýkoliv jiný.

Jen si toho pojďme všímat a postupně se více otevírat tomu, kdo opravdu jsme. A stejně tak nechme děti vyrůst v bytosti, kterými jsou.

Podporujme jejich vnitřní svět, ať mají v sobě vystavěný krásný vnitřní chrám, krajinu, kam se budou rády vracet.

Protože to, co jim dáme my první roky, svobodu objevování a pevný kontakt s námi, to už se těžko později nahrazuje.

Hra a tvorba je přirozená cesta, jak děti rozvíjet a umožnit jim vyjádřit emoce. Vlastně nejen vyjádřit, ale také nacvičovat jejich zvládání. Koneckonců víte, že moc ráda všechny aktivity, co vám nabízím, dělám formou hry.

Teď zrovna jsem připravila kurz hravé příběhové jógy a meditací pro děti od 2 do 5/6 let. Je formou PDF workshopu, nahrávek meditací a pár videé na inspiraci. Kurz je udělaný tak, abyste si společný čas formou hry uměli co nejlépe rozvrhnout, a sdílím v něm i jednotlivé vývojové fáze a na co je dobré se v kterém roce u dětí zaměřit.

Tak věřím, že si ho užijete, a zároveň tak dítě naučíte ladit se na tělo, pocity a emoce.

Není nad dobrý kontakt se sebou samým, který formuje naši sebehodnotu a všechny vztahy v životě. Tak na kurz mrkněte a jestli znáte někoho, komu by se hodil, nezapomeňte nasdílet.

Mějte se krásně

Monika Guillemin Weiglová
Jako psycholožka certifikovaná v přístupu Gabora Matého (Compassionate Inquiry) ukazuji cesty k pochopení a přijetí všech svých částí, aby autenticita vedla náš život. Inspiruji v práci s emocemi, tělem, traumatem. Vědomí sebe a blízký kontakt s dítětem v nás považuji za stejně důležitý jako respektující výchovu s našimi dětmi. Jsem autorkou ilustrované knihy dětských imaginací Má kouzelná zahrada a knihy Odemkni své nové Já.

Více o mně se dočtete tady.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.