JAK DĚTEM POMOCI ZVLÁDAT STRACHY?

,,Mami! Tady je obrovský zvíře. Mami, já se bojím!” Dcera se tak třepe, že na chvíli také panikařím, než si uvědomím, že můj klid je základ. Držím ji v náručí, dýchám, dlouze vydechuji a popisuji její strach. ,,Vyděsil tě nějaký velký tvor. A ty máš strach, že tě kousne nebo přímo sní.”

,,Celá se třeseš zlato”. ,,To je normální, když se bojíš.” ,,Pojď, budeme spolu pozorovat, jak se to třesení mění, jo?” ,,Prosím, drž mne mami”, stále se třepe strachy.

Možná také zažíváte podobné strachy se svými nejmenšími a přemýšlíte, jak je řešit. Strachy známe všichni, ale když něco vyděsí naše děti a opakovaně se pak něčeho bojí, často si nevíme rady, jestli řešíme situaci správně a jak vlastně dítko nejlépe podpořit, aby obavy překonalo a umělo zacházet se svými pocity.

CO JE VLASTNĚ STRACH A FOBIE?

Fobie je extrémní strach z nějaké situace nebo jevu. U dětí to často bývá strach ze psů, ze tmy, z větru. Pokud se jedná o fobii, je vždy dobré zkontaktovat odborníka.

Každá fobie, strach má někde svůj začátek – např. jím může být film, něco, co se dítku nebo někomu v jeho okolí stalo. Ač se fobie zdá nerealistická, má reálný základ. Ať už je to nějaký příběh nebo něco, na základě čeho si dítko z daného jevu nevědomě vytvořilo spojení s nebezpečím.

JAK DÍTĚTI POMOCI A KONKRÉTNÍ TIPY

1) PŘIJMĚTE A BERTE VÁŽNĚ POCITY DÍTĚTE.

Poskytněte dítěti ve strachu bezpečí, uznejte jeho pocity (potřebuje vaše pochopení a vědět, že to berete vážně). Dávejte si pozor na to, abyste nějak nepřeháněli se svojí reakcí, když strach přijde. Ale zároveň, aby dítě nevycítilo z vaší reakce to, že se je opravdu čeho se bát.

Zkuste jen láskyplně a s trpělivostí popisovat, co vidíte, že se děje. Dítko obejměte a buďte plně s ním. Dotyk je mocný.

Pomozte mu v bytí teď a tady. Konkrétně tím, že si pokaždé spolu všimnete něčeho, co je třeba jiné od poslední příhody strachu. A popisujte, jaké to je právě teď.

Pojmenujte strach a pak jemně přesměrujte.


2) NECHTE DÍTĚ POCITY STRACHU POPSAT, POJMENOVAT JE

Pomozte dítěti o pocitech mluvit, dát tomu strachu třeba jméno a mluvte i o faktech jevu, který strach vzbuzuje. Je dobré, aby dítko mohlo strach popsat slovy. Pojmenovat si ho.

Vytvořte si (v klidových fázích) třeba tzv. vjemový slovníček. Protože ladění se na vlastní tělo je velkou pomocí po celý náš život. Když se dítko už jako malé naučí vnímat pocity ve svém těle a bude je umět označovat, pomůže mu to se seberegulací, ale i jakýmkoliv uzdravováním v průběhu života.

Náš životní pocit rovnováhy vychází ze schopnosti seberegulace. Což jde právě skrze tělo moc dobře.

Vlastní slovníček může obsahovat slova jako tupý, ostrý, uvolněný, napjatý, prázdný, uvíznutý, horký, studený, lechtivý, svědivý atd.

A vždy, když se na pocity v těle zaměřujete, zapisujte si je s dětmi do tohoto vašeho slovníčku vjemů. Ptejte se dítka (zkoušejte co nejčastěji):

,,Jak ti je teď v těle? Co cítíš?” (můžete si i malovat pocity viz fb příspěvek malování pocitů). Všímejte si teploty kůže, různého chvění, motýlů v břiše při prožívání různých emocích a společně je pojmenovávejte.

Zkoušejte také pojmenovávat to, co vy vidíte, vnímáte (,,Vypadáš vyděšeně, když o tom povídáš“, jak se ti tělíčko třese, jak máš strach v očích” atd).

V klidovém rozpoložení zkuste s dítkem racionálně povídat o tom, čeho se bojí. Jak ta dotyčná věc, jev reálně funguje. Aby vědělo, co je příčina a co následek. Děti si totiž často tvoří své magické příběhy, pohádky o důsledcích některých věcí, a tak mohou vzniknout i některé ze strachů.

3) VYUŽIJTE VOLNÉ HRY, TVOŘENÍ, MALOVÁNÍ

Krásně k uvolnění emocí fungují i hrátky s různými materiály jako je písek, hlína, modelína (vyrobte si za 5 min vlastní doma), aby dítko mohlo vyjádřit silné pocity, odžít si je. Více o volné hře a tvorbě píši v tomto článku.

4) UČTE DÍTĚ, JAK HODNOTIT MÍRU STRACHU NA NĚJAKÉ POMYSLNÉ ŠKÁLE.

Když dítě naučíte vnímání tělesných pocitů (a vytvoříte si spolu vjemový slovníček), učte jej i pojmenovávat sílu daného pocitu na škále třeba od 0-10.


5) TRÉNUJTE V KLIDOVÝCH CHVÍLÍCH

Velmi důležité je vše trénovat v klidu. Když dítě není momentální vystavené strachu. Dělat si takový pomyslný rezervoár zdrojů, pomůcek, které využijeme, když zátěžová situace přijde.

Můžete si společně zkoušet různé hrátky s dechem. Dech pak ve stresu nebo během strachu dítku pomůže. Obecně ke zklidnění vede i samotná pozornost na dech a prodloužení výdechu.

Zkusit si můžete zábavný dech pro děti- vonění ke kytičce a foukání svíčky, který najdete v tomto videu.

Také je dobré, aby si dítko daný strach nebo spíš ten jev, který strach způsobuje, nově spojilo s něčím příjemným.

Takže v klidovém stavu můžete trénovat , co dítko baví, má rádo a co bude následovat po vystavení se tomuto podnětu v klidu. Může to být tanec, písnička, hra, něco vyrobeného. Potřebujeme pro mozek vytvořit nové spojení.

Intenzivní strachy fungují na základě toho, že se nám v mozku už automaticky spojily silné pocity a nějaké špatné vzpomínky. Tak je potřeba mozek naučit novým spojením.

6) VYUŽIJTE SÍLU PŘÍBĚHŮ – VLASTNÍ KNIHA, KDE JE DÍTĚ HLAVNÍM HRDINOU

Příběhy nám všem pomáhají zvládat a překonávat silné emoce a reakce. Spojují totiž naše hemisféry. Vytvořte svoji vlastní knihu s příběhy o tom, čeho se dítko bojí.

Tato kniha může být společnou tvorbou vás a dítěte- vámi malovaná, plná vystřižených fotek dítka nebo vašich společných a výstřižků z časopisů, ale i omalovánek, které si k tématu vytvoříte. Důležité je, že v té knize je vaše dítko hlavním hrdinou a popisujete v ní, jak to, čeho se bojí postupně zvládá.

Příběhy nám pomáhají díky tomu, že vzpomínky a emoce jsou v pravé části mozku a logika a racionalita v levé. Ve stresu, ve strachu, funguje jen určitá část mozku a povídání příběhů zapojuje i druhou část mozku. Příběhy tak mozku umožní fungovat jako celek a pomáhají nám s porozuměním silným pocitům a emocím.

Vytvořit si můžete vlastní příběh o konkrétním strachu. Ptejte se dítka třeba i to, kdy poprvé cítilo ten silný pocit, strach z něho. Když si bude samo vzpomínat na fakta a zapojí část mozku, která je zodpovědná za racionalitu a fakta, bude se strach postupně měnit. Toto dělejte v klidovém rozpoložení.

7) UVEĎTE PŘÍKLAD NĚJAKÉHO JINÉHO DÍTKA A JEHO STRACHU NEŽ PŘEJDETE NA PLÁN

Kroky, které povedou ke zvládnutí strachu můžete uvést na příkladu něčeho, čeho se třeba jiné děti bojí a vaše dítě je s tím úplně v pohodě. (Například se zeptejte, co by poradilo dítku, které se bojí výšek, a pak je pro něj třeba těžké vylézt na skluzavku kvůli tomu. ,,Jak myslíš, že by se to mohlo dítko naučit postupně, jít třeba schod po schodu na tu skluzavku?”

,,I my spolu si rozporcujeme plán do malých krůčků.”

JAK TRÉNOVAT STABILITU A UZEMNĚNÍ

Při jakémkoliv strachu, ale i obecně se ke zvládání jakékoliv nové situace v životě vyplatí umět získat vnitřní stabilitu. Právě k tomu slouží uzemňující cvičení.

Můžete si s dítkem zahrát na strom. Je to o tom procítit sílu stability uvnitř.

Dítko stojí bosýma nohama na zemi a představuje si, že je stromem, kterému vrůstají kořeny do země a je tak dobře se zemí spojený a vnímá svoji stabilitu.

Ptejte se dítěte na pocity. ,,Jaké to je být takto stabilním stromem?” Dítě natahuje ruce nahoru jako větve stromu. Na závěr dítko vnímá každý nádech, jak jde z hloubky kořenů a prochází tělem, kmenem stromu až do větví. U toho můžete hrát různé rytmické hudby a podle toho se větvičky /ruce pohybují.

CO ZAŽÍVÁ DÍTĚ, KDYŽ SE BOJÍ? JAK REAGUJE JEHO TĚLO A MOZEK?

Abychom si uvědomili, proč je lepší vše trénovat v klidu, je dobré vědet, co vlastně mozek dítěte ve stresu prožívá.

Když přichází stresová reakce, tělo dítěte ji vyhodnotí jako ohrožení a spustí automatickou stresovou reakci, kdy se tělo chystá k ,,boji nebo útěku”.

V té chvíli je spuštěn sympatický nervový systém, který fyzicky tělo na to vše připraví (zrychlený tep, srdeční činnost, dýchání, napětí ve svalech, aktivace). A v tu chvíli dítěti (stejně jako nám ve stresu) není přístupná racionální část mozku. Mimochodem je to velmi podobné reakcím v záchvatech vzteku, v silných emocí.

Proto je nejdůležitější trénovat v klidu, kdy všechny části mozku jsou relaxované.

VYTVOŘTE SPOLEČNĚ PLÁN PO MALÝCH KROCÍCH

Na závěr si ukážeme, jak vytvořit plán k překonání strachu. Zkuste jít krok za krokem a vystavovat dítě postupně danému jevu a jeho zvládání. Tak aby cítilo, že ono může ovládat, co se děje. Malinké kroky, kde si samo může určit svoji hranici ,,stop”.

Udělejte z dítka hlavního hrdinu příběhu a řekněte mu plán. Potřebuje cítit sílu, že ono je tím hlavním hrdinou a že má možnost situace ovládat.

JAK DÍTĚTI PLÁN PŘEDSTAVIT

Řekněte dítku např.: ,,Já vím, že se moc bojíš, tvůj mozek ti říká, že to je teď nebezpečné a máš strach, že ti to nějak ublíží. To tě musí hrozně děsit. Není to chyba tvého mozku, on se tě jen snaží chránit. Ale v té chvíli tě jakoby ovládá a my se teď budeme společně snažit, aby jsi ty ovládl/a svůj mozek a mohl/a ho sama kontrolovat. Jo?”

,, To můžeme společně zvládnout. Mám takový plán, co bychom pro to mohli udělat a chci si o něm s tebou promluvit. Souhlasíš?”

,,Nebudeme dělat nic, co ty nechceš a rozhodně ne nic, co by ti nějak ublížilo. Ale pro to, aby to fungovalo, budeš muset sebrat odvahu, udělat pár odvážných věcí. Ale rozhodnutí bude vždycky na tobě.”

NECHTE DÍTĚ BÝT HLAVNÍM HRDINOU AKCE

,,Plán bude mít víc kroků a ty můžeš kdykoliv říct, že nechceš. A můžeme vymyslet, co by ti bylo příjemnější místo toho. A na konci tohoto plánu se už nebudeš bát.”

KONKRÉTNÍ KROKY PLÁNU (PŘÍKLAD):

A na každý krok si rozdělíte malou aktivitu. Např:
1. krok— namalujete obrázek
2. krok- povídáte si o faktech toho jevu, kterého se bojí
3. krok – vytvoříte příběh o tom
4. krok – vyzkoušíte si cvičení s dechem nebo uzemňující představu
5. krok- najdete si hudbu a na tu budete tancovat jako byste v té obávané situaci byli
6. krok- dáte se do plánu vystavování se jevu postupně

Poté, co se do plánu pustíte, hlavně oceňujte každý zvládnutý krok.
Není cílem zbavit se strachu totálně, cílem je ten strach zvládnout.

Mít trochu strachu je normální a velmi užitečné a nezbytné. Dítě se strachem učí o světě.

Strach je silná emoce, která je v našich životech nezbytná a zachovává naše životy. Pomocí strachu si dítě rozšiřuje vědomosti o životě a zostřuje své smysly a učí se zacházet se svojí myslí.

Všechny emoce jsou v našich životech důležité a je dobré o nich s dětmi mluvit. Dát jim najevo, že všechny do našich životů patří a není třeba se jich bát. Jen se naučit s nimi pracovat a mít volbu možností, jak je zvládat. Což začíná tím umět je pojmenovat a vnímat.

Pár nápadů a her o emocích jsem pro vás sepsala do Tvořivých nápadů pro ruce a mysl. O těchto nápadech se dozvíte více tady: TVOŘIVÉ NÁPADY PRO RUCE A MYSL.

Tak nebojme se vyplout na naše vnitřní moře, kde jsou vlny všech emocí normální a učme už děti, jak tyto vlny zvládat.

Krásné dny vám,

Monika

Monika Guillemin Weiglová
Jako psychoterapeutka a máma podporuji rodiče v respektující a kontaktní výchově. U dětí pomáhám rozvíjet emoční inteligenci, sebevědomí a tvořivost.  Pomocí imaginací a meditací vám ukážu cestu k vaší podstatě a opravdovosti. Klíčem ke štěstí a zdravým vztahům je právě kontakt sama se sebou a vědomí vlastní hodnoty jak u vás rodičů, tak u vašich dětí. Jsem autorkou ilustrované knihy dětských imaginací Má kouzelná zahrada a knihy Odemkni své nové Já.

Více o mně se dočtete tady

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • IMAGINACE ZDARMA

    Chcete:

    umět naslouchat vnitřnímu hlasu?

    ovlivňovat myslí své zdraví?

    Chcete vědět o knize víc? Stáhněte si ukázku s Mp3 a získáte i občasnou dávku inspirace od Moniky:

  • Rubriky
  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky
  • Imaginace pro děti zdarma

    Chcete své dítě podpořit ve zklidnění, rozvoji fantazie a naučit jej hravou formou relaxovat? Chcete vyzkoušet jednu ze souboru mých dětských imaginací? Stáhněte si dětskou imaginaci zdarma