VÝCVIK U GABORA MATÉHO V COMPASSIONATE INQUIRY & MOJE CESTA S NÍM

Pokud už mě nějakou dobu sledujete, určitě víte, kdo je Gabor Maté. Ale kdyby náhodou jste o něm ještě neslyšeli, shrnu alespoň pár základních informací o něm.

Gabor je kanadský lékař, který se narodil v Budapešti během okupace. Věnuje se léčení traumatu, emocí, mysli a tělu v souvislostech. Jeho vlastní ranné trauma z toho, že byl několik dní bez matky, aby byl chráněn v bezpečí, ho dovedlo k celoživotní vášni v pomoci hojení emocí.

Trauma vnímá jako něco, co se uděje uvnitř nás, nikoliv jako nějakou vnější událost.

A právě ve chvíli, kdy dítěti chybí emoční přístav v podobě naladěného rodiče, rodiče, který ,,vydrží“ a podpoří dítě i v náročných emocích, vzniká trauma. Odpojení od vlastního emočního prožívání a bytí plně v přítomnosti.

Většina z nás nebyla v dětství viděna, slyšena a milována za svoji opravdovost, za to, jací jsme.

Většina z nás si prošla tím, že se musela přizpůsobit obrazu, který jsme cítili, že naše rodiče potěší. Protože každé dítě chce hlavně udržet vztah s rodičem, být přijaté, milované, na rodiči závisí totiž jeho přežití.

Vztahová vazba je pro nás základní potřebou.

Rok a půl jsme jako rodina žili s Gaborem. Výcvik v compassionate inquiry byl pro mne cestou k srdci a otevření své zranitelné části. Pro mého muže výzvou, co se opět o Gaborovi dozví, do jakých zákoutí duše ho opět pozvu.

Ač výcviky nás psychology a terapeuty vždycky vedou k vlastní zranitelnosti a jsme zvyklí se kontaktovat s hlubinami v nás, bylo CI (compassionate inquiry) pro mne jedinečné.

Propojilo mne totiž s lidmi z celého světa, kteří pro mě byli jakoby domovem. Neuvěřitelný pocit blízkosti a propojení bylo to, co jsem s nimi tak silně cítila.

Gabor byl ten, který vedl svým srdcem. Sat Dharam, která celý program uspořádala, dala řád a jasnost systému do jeho přístupu a umožnila tak, abychom se my všichni od něj mohli učit.

Vedení srdcem a intuicí, to je to, v čem je Gabor neuvěřitelný a svojí autenticitou a lehkostí komunikace dokáže právě toto předávat dnešnímu světu.

Vždycky říkal, že není žádný guru a ať ho vyzýváme v čemkoliv s ním nesouhlasíme a nevztahujeme se k němu, jako nějaké modle. Ať sami prožíváme, jak to máme, jaká je naše pravda.
A to je to, co jsem si od něj asi nejvíc ze všeho vzala.

Učila jsem se více otevírat propojení všech našich mozků. Naslouchat intuici, srdci a neustále propojovat tyto tři naše mozky. 

Odpojení od těla a bytí převážně v hlavě, je to, kam nás systém vede, kam nás trauma tak často odvádí. 
Ale léčení společnosti, uvědomění si, jak emoce ovlivňují naše onemocnění, závislosti a styl žití, je to, co Gabor hezky dává do souvislostí.

Gabor ve svém přístupu umě propojuje části puzzle, které nás mohou dovést k celistvosti. Mohou nás i vést k celkovému uzdravení systému. Systému v našem těle, ale i systému jako společnosti. Když si uvědomíme, kde naše adaptace mají kořeny, odkud vyrůstá naše motivace a chování, dá se mnohé změnit.

Jeho přístup nám ukazuje, jak důležité je dostat se do kontaktu s naším nevědomím. 
Svým přístupem nás vede ke kontaktu s částmi nás, které jsou skryté. 
Vnáší informace o tom, co nám emoční zranění a nenaplnění základních emočních potřeb v životě způsobuje a jak nás řídí.

Tohoto muže ctím hlavně pro jeho upřímnost, autenticitu a houževnatost.
Protože téměř vsichni hledáme svoji pravdu, opravdovost , soucit k sobě ve všech podobách. 

Opravdovost je to, kam se denně probouzíme víc a víc. Čím více jsme v kontaktu se svojí esencí, duší, tím plněji prožíváme, dokážeme ,,jen tak“ být. Bez potřeby něco dělat, dělat víc či cokoliv pro to, abychom byli přijatí, milovaní. Jen plyneme. Jen tak, bez velkých vln. 

Jen v přirozenosti bytí, žití, uvolnění, radosti. Ve vděčnosti a soucitu.

Zkrátka po roce u Gabora jsem měla možnost odemknout mnoho dveří ve vlastním nitru, a tak se i s klienty posouvám do hlubších rovin.

Děkuju tak životu, mé rodině a Gaborovi za tuto příležitost. Bylo to velmi intenzivní, výživné a léčivé. A tak si přeji pro nás všechny hlavně to, ať můžeme společně měnit nejen svůj vnitřní svět. Ať mír a soucit vládne nám.

Kéž všechny dětské duše mají možnost být plně vnímané, viděné a milované. A k tomu, abychom tu pro ně takto plně mohli být, je potřeba začít u sebe, u svých emočních zranění a uvědomění si, že naše reakce na ně mají často málo společného s jejich chováním.