O ŠTĚSTÍ A EUDAIMONII

Ač slovo “eudaimonia” je často překládáno jako “štěstí”, není to úplně přesný výklad. Tento výraz řeckého původu vychází z Aristotelové filozofie a z etomologického hlediska je složeno ze slova “eu” (“blaho”, “štěstí”) a “daimon” (“duchaplnost” nebo “božství”, v širším slova smyslu znamenající hojnost či bohatství).

Často používaný termín “štěstí” odkazuje více na stav mysli, který se týká pocitu radosti či potěšení, zatímco pojem “eudaimonia” je spíše překládán jako “lidský rozkvět”.

O štěstí se vede spousta diskuzí, odborných přednášek a výzkumů (např.: http://scholar.google.com/scholar?q=eudaimonia+happiness+research&hl=cs&as_sdt=0&as_vis=1&oi=scholart), ale v čem vlastně podle vědců štěstí tkví? V tomto článku se nechci příliš věnovat samotnému pojmu “štěstí” v tom smyslu, jak bylo popsáno výše, ale více celkovému lidskému rozkvětu- eudaimonii, tak chápu a pojímám štěstí já nejen v soukromí, ale i v práci s klienty.

Shoduji se s názorem, že pojem eudaimonia je více spojen se štěstím, které vyplývá z vlastní seberealizace, tedy z uplatnění vlastních kvalit v životě, v naplňování svých možností a snů. Každý z nás je v něčem jedinečný, v podstatě pokud jednáme v souladu s “daimon”, znamená to, že uplatňujeme ve svém životě to nejlepší z nás, to opravdové a autentické. A právě díky tomuto tzv. procesu seberealizace dosahujeme pocitů štěstí a naplnění (zatímco slovo štěstí/happiness je v současné době běžně spojováno více se subjektivní zkušeností, která zahrnuje víru, že člověk dostává to, co chce, tzv.hedonistické pojetí).

Jestliže jsme v životě pro něco plně “zapálení”, nadšení a oddáni nějaké činnosti, která nás naplňuje a zároveň odpovídá náročnost našim možnostem, přináší nám to právě tyto pocity štěstí. Je to v podstatě vystižené pojmem “flow”, o kterém mluví Csikszentmihalyi (viz. např. odkaz na wikipedii- flow)

Ale ne vždy je snadné nalézt činnost či zájem, který je právě tím, co “nám jde” a proto i posléze naplňuje, v čem jsme dobří a v čem se cítíme dobře. Někdy jsou v našem životě milníky, kdy se necítíme dobře z nějakého určitého důvodu a nebo jen z nenadání se objeví pocit, že nejsme šťastní a zkoumáme, čím to je způsobené, věnujeme se více tomuto tématu “štěstí”.

Často se děje, že za mnou přicházejí klienti, kteří zažívají nějakou krizi ve svém životě a nevědí, co udělat pro to, aby se mohli cítit více kompetentní k vyřešení této krize. Často se cítí neschopní, mají pocit, že štěstí zažívali například jen za konkrétních okolností díky určité etapě života nebo díky nějakému člověku. A ten už třeba není součástí jejich života nyní (často po odchodu partnera, blízké osoby či dětí z domu).

V takovém případě potom společně revidujeme, co je dříve dělalo šťastnými, kdy vlastně pocity “štěstí” zažívali. Kdy jim bylo opravdu v životě dobře. Ale také, v čem jsou jedineční, co je to jejich “opravdové já”.

Probíráme události a “malé” zážitky radosti v jejich životě, aby jsme se dobrali tomu, kdy mohou pocity štěstí i bez konkrétních událostí či osob zažívat. Často je však situace více komplikovaná, protože právě tyto “drobnosti” jsme často vychovaní či naučení potlačovat, zkrátka nevnímat. Záleží na osobnostním nastavení člověka a někdy je důležité probrat více témat ze života, aby jsme se dostali k jádru “problému” pocitu nenaplněnosti, pocitu neštěstí.

Bylo výzkumy prokázáno, že pocit štěstí a tendenci dosahování naplnění svého života/eudaimonii je nemálo ovlivňováno výchovou a vzorem rodičů (http://link.springer.com/article/…-7). Pokud jeden z rodičů byl dítěti příkladem a žil život v souladu s pojmem eudaimonia, mají potom děti větší tendenci dosahovat naplnění i ve vlastním životě. Pokud však bylo štěstí u rodičů spíše spojováno s hedonistickým uspokojením (tedy více orientované na uspokojení vzniklé touhy), je pro jejich potomky potom těžší žít v souladu s konceptem eudaimonie. Tzn. pociťovat štěstí z uplatňování svých jedičných a nejlepších stránek v jejich životě, udržet si motivaci a zaměřenost na cíl a cítit z toho naplnění.

Ale často mám i klienty, kteří se sice necítí být v krizi, ani nijak nestrádají v tom momentě, kdy za mnou do psychologické praxe přicházejí, ale chtějí se zkrátka jen “více rozvíjet”.

Cítí, že mají větší potence ve svém životě nebo že chtějí začít dělat i nové věci. Sami sebe více poznat a rozvinout a mají chuť se pustit do zkoumání sebe a obohacení. V těchto případech hodně pracujeme s tématikou vlastního sebepojetí, sebeznalosti, snů, představ a motivací k zakomponování i nových prvků do jejich současného života.

Myslím, že pro nás všechny je dobré zmapovat v sobě, kdy jsou ty momenty, kdy pociťujeme štěstí, radost a zjistit si vlastní “nabíjející” zdroje. V podstatě poznávat více sami sebe, objevovat své jedinečné stránky, co nás vnitřně opravdu těší a tím se stávat více autentickými. Tedy naučit se se sebou pracovat, aby jsme mohli plně následovat nejen své sny a naplňovat své možnosti, ale hlavně, aby jsme se cítili ve vlastním životě dobře.